Takže ahoj :)
Včera jsem byla u kamaráda a jeho dům a jeho život mě donutil k tomu,abych se zamyslela.
Ten můj kamarád má barák jak prase.On je to vlastně jakoby "panelák",protoře stojí normálně na ulici.Když si představíte tří patrovej a hodně dlouhej panelák :) má vedle sebe asi 14 oken.A ten "panelák" je rozdělenej.V jedné půlce(7 oken) žijou tři rodiny a v druhé půlce (7 oken) žije jen můj kamarád,jeho starší brácha a máma s tátou.Mají tam tři patra(+ půda) a 13 místností + 4 koupelny
.Mají výřivku,bazén,obří zahradu,trampošku a tenisovej kurt!!!Celý to mají luxusně zařízený.
.Mají výřivku,bazén,obří zahradu,trampošku a tenisovej kurt!!!Celý to mají luxusně zařízený.To my máme byt 3+1 a bydlíme tam čtyři a ještě pes.A to mamka s tátem musí spát na posteli v obýváku abych mohla mít vlastní pokoj.Ale já si nechci stěžovat.Mám skvělej život.Milující rodinu,skvělí kamarády,dostala jsem se na dobrou školu,mám velkou rodinu,každej rok babička a děda šetří abychom mohli jet na dovču :) Taky máme chatu,chalupu,bazén...
Ale každá věc má dvě strany,rub a líc.
Třeba já:nemám sice tří patrovej barák,ale mám to všechno co jsem tady teď vyjmenovala.
A můj kamarád?Ten má velekj barák,výřivku,jeho rodiče vydělávaj hrozný prachy,každej rok jezdí na Maledivy,do Kaibiku a nevím kam ještě
Ale rodiče nemá skoro doma.Nutí ho chodit do osmy kroužků,které ho vůbec nebaví.Ale já sem se mu strašně divila že si toho neváží.A pak mi to došlo.řirovnala bych to k mému psovi.Já mám Maxe už nějak přes rok.Byla jsem z něho naprosto vyjukaná asi prvího půl roku.Né že bych si ho nevážila,miluju ho pořád stejně,ale už je to pro mě samozřejmost že mám psa.Prot jsem dřív nechápala kamarádky,které si ho pořád hladily,objímaly atd...Ne,nevadí mi to.Ikdyž to šišlání moc nemusím ale....No to je fuk.A u méého kamaráda je to stejné.Nechápe nás,když obdivujem jeho dům,protože pro něj je to samozřejmost,,,
Ale rodiče nemá skoro doma.Nutí ho chodit do osmy kroužků,které ho vůbec nebaví.Ale já sem se mu strašně divila že si toho neváží.A pak mi to došlo.řirovnala bych to k mému psovi.Já mám Maxe už nějak přes rok.Byla jsem z něho naprosto vyjukaná asi prvího půl roku.Né že bych si ho nevážila,miluju ho pořád stejně,ale už je to pro mě samozřejmost že mám psa.Prot jsem dřív nechápala kamarádky,které si ho pořád hladily,objímaly atd...Ne,nevadí mi to.Ikdyž to šišlání moc nemusím ale....No to je fuk.A u méého kamaráda je to stejné.Nechápe nás,když obdivujem jeho dům,protože pro něj je to samozřejmost,,,A proto,važte si všeho co máte,protože vždycky může být hůř 

Máš tam spoustu chyb.